Daniel Landa Album

Je na nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.

Pak u vlaku ty - cizí žena! Promiň
mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat ...
Tu tvoji fotku jsem roztrhal.

Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám ...

... proč u vlaku jste stály na mě jste se
smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím
v tichu.
Rozhovory váznou, vždyť mám duši
prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli.
Ztracenej je klíč ... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
mámení barevnejch stuh.

Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul
polnice zvuk.

Když zatroubí nám k boji, tak to za to
stojí. Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tím skončí žití.

A tak posílám ti pozdrav z fronty. Oheň
už přestává hřát. Víno je silný a teploučký
střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát.

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ni šly postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Kráčeli cestou do temnot v hlubinách.
Ta kdysi zářila, jak brána do ráje.
Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný
prach.
Tma všechno pohltí soucitu nemaje.

Teď sídla v zemi mají, křída pelichají.
Jsou to padlí anděle a někdy dost pijou,
když po nocích dělaj, že na plno žijou.

Tak strašně chybí víra - na to se neumírá.
O lásce málo vědí - lásky se nenajedí.
Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije.
Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí.

Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s naději vzhlížejí k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.

Doba je mladá, hvězda už padá.
Přišel čas přát si všechno ! Andělův život je
krátký.
Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky.

Stojí tu bez útěchy. Bojí se, mají blechy.
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
pozorujou měsíc jak vytrvale září.

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ni jdou postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Sídla v zemi mají. Křída pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlížely k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že na zem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.
Sídla v zemi mají ...

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.V překrásný noci se vznášej tmou,
ale jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.

Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznáni -
nevýhoda padáku.

Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak ! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.

Když potom měsíc ozářil stín.
Vylezl ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesně strefil cíl.

Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.

Ti dva, co zbyli, plíží se v před.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.

Letadlo stoupá nad mraky, v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře, jak to bude dál !

A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

Když se v noci zadíváš na nebe plný hvězd,
jestli chceš, tak je uvidíš.
Ti z nebeských cest,
budou tě chtít svést.

Jezdci v oblacích zvolna jedou dál.
Prazvláštní průvod rytířů.
Průsvitnej karneval,
zase se zázrak stal !

Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou !
Hrdě se napíná sukno, ač budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.

Z různých snů se sjíždějí na pouť věčností.
Kopí vzhůru vztyčená
k nebeské milosti,
co od vin je oprostí.

Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou !
Hrdě se napíná sukno, ač budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.

Možná to byl jenom sen, jen přetržená niť.
Zítra bude zase den,
ten den mi chce jezdce vzít,
a k smrti odsoudit.

Nesmí spustit z očí silnici.
Prst na spouští, hlídá hranici.
Přesně tak, jak řekl velitel :
vyčkávat až přijde nepřítel.
Zbraně chladí v rukou víc než led,
potom přišel rozkaz nestřílet.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Zlost a rozkousanej ret,
nahmatal krabičku cigaret.
Poprvé a na vždy už se vzdal.
Dneska na posledy rovně stál.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Vypuštěn, jak fotbalovej míč,
odchází tak trapně z hranic pryč.
Pro slzy už skoro nevidí.
Habešanům marně závidí.
Nejde to skousnout, jen tak tiše stát,
bez náznaku obrany nechat se fackovat.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Ze železa stal se potom sliz
a záletník tak dostal syfilis.
Hrdina se před zrcadlem lek,
včera na souseda něco řek ...

Noc byla krásná, chodník lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
Myšlenka jasná. Dlaně si tleskly !
Kus plotu do kleští ku slávy zmaru.

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali však klid, stačilo vystřelit.
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.

Kousíček za plotem smrt rve se s životem,
leží tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje !

Rána tě budí, kdo to tam střílí ?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studí , siréna kvílí,
kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen !

Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš.
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl.

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš.
Pečlivě v hadříku – má to svou logiku !

Sám proti proudu , vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
Kráčíš k soudu, zatížit váhy,
pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.

Zjevil se mi k večeru a doufal, že mu sežeru
vtip, že je ďábel sám a já jsem v řiti, až mně chytí.
Vida toho chcípáka ! Snad myslí, že mě naláká,
když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý.

Přísahám, že jsem ďábel sám, tak nezdržuj !!
Půjdem spolu, do pekel dolu !

Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér,
když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle.
Tak ať mně teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči.
Že je to čert pravej, špinavej a trvdohlavej !

Sakra co chceš víc ještě k tomu říc ! Fakt jsem čert !
A jako důkaz mám z pekla průkaz !

Pak mi podal černou knížku a bylo mu do breku !
Na obalu vyryto velký zlatý kopyto.
Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku !
Bylo mi ho líto, vypadal jak úplnej blbbec.

Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval !
Po tváři mu proudem tekly slzy – no to brzy !
Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul „dík“
možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy.

Zpátky sám asi jít zas mám. Do pekla, dolů.
Ale co řeknou, ty se tam vzteknou !
Znám je víš, to ty netušíš. Můj šéf je ras.
Ale snad to ňák pude ! Dobrý to bude !

Potom vzal to hopem, totiž proletěl mi stropem.
Tak jsem, ještě v šoku skrz tu díru cejtil síru.
Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál.
Vod tý doby stonám a jenom dobrý skutky konám.

Často tady stává, unavené oči mhouří.
Statný starý muž. Je oděn ve svůj tmavý šat.
Na vrásčité tváři stopy dávno zašlých bouří.
Dnů a nocí, kterých nikdy nelze litovat.

Na tom svahu stojí odkud kdysi viděl v dálce,
dvě železné pěsti s řinčením se zatínat.
Dva veliké voje chystaly se právě k válce.
Ten den bude mnoho mužů dlouho proklínat.

Vlahá noc a jen měsíc bílý svítí na skály.
Jedni včera zvítězili, druzí plakali.
Krutou daň splatí české plémě, rány, hlad a mor.
Písně zlé až do naší země přijdou z Branibor.

Na Moravském poli půda horká ještě pálí,
zrada, jak to chodí, mrcha slaví zlatý čas.
Železná a zlatá legenda se v krvi válí.
Sám jako kůl v plotě padl král a padla hráz.

Starý muž se zvedá, do studené noci kráčí.
Pokaždé na tomhle místě srdce zabolí.
Spatřit zemřít krále, to na celý život stačí.
Vítr kvílí, žene chrabrost někam do polí.

Vlahá noc a jen měsíc bílý svítí na skály.
Jedni kdysi zvítězili, druzí plakali.
Krutou daň platí české plémě & rány, hlad a mor.
Písně zlé do naší země přišly z Branibor.

To je štěstí, že mně nechytili.
Ještě svítíš ...
přes ostnatej drát musím přelejzat k bílý
zdi naší vily.
Zmlklý auto v něm dva bystrý chlapi,
v noci hlídaj. Až vystrčím hlavu střelí – budou v právu,
vím že tě to trápí.
Zkouším kuchyň, okno povolilo.
Hlavně tiše ! Jak zloděj se sem kradu. Je mi špatně
z hladu – to je vše, co mi zbylo.
Tak tě vidím zase po věčnosti.
Jak mi chybíš !
Kvér mě trochu studí, syn se často
budí. Vstávej přišli hosti !

Proudem do deky tvoje veliký slzy kanou.
Spěšný doteky dřív než vyžene mě ráno.

Ještě kluka musím taky vidět.
Potichoučku . Nevědomost zlatá – vědět, kde je táta, musel by se stydět.
Na nevinu nikdo neuvěří.
Jen ty a já. Pro velikou boudu dostal jsem se k soudu, a přistřihli mi peří.
Přistřihli mi moje zlatý pera.
Tmavou celou. Špinavou a malou pro klientelu stálou. Dobrou tak
pro gangstera.

Ještě teď se tomu musím smát. Zdrhnout se totiž dá vodevšad.
Jako třešničku červenou na dortu oklameš hluchou a slepou eskortu.
Nevinnej spěchám rovnou za váma, vždyť to víš ještě jsem nikdy
nezklamal.
Chtěl jsem vás vidět a políbit ještě dnes, jinak bych to přes srdce
nepřenes.

Pusu dám ti sladkou na tvoji tvář hladkou,
pak se po mně zavře voda na nějakej čas.
Snad je bůh snad není, snad se všechno změní.
A já budu, jako kdysi, objímat jen vás.

Za hradbou Akkonu jeden svět chvatně zmírá & poslední z posledních !
K božímu zákonu teď oči neupírá, dávno je vládcem hřích.
Jen ostří v krvi zbrocené po padlých půlměsících, volá tu po právu.
Militia christi & templářům zvoní zvon.
Militia christi & poslední pohled na Akkon
Militia christi -
meč a kříž tělo jedno jest.
Militia christi -
Amen.

Hle stará jejich zem ! Chladná a rozbouřená nikoho nevítá.
Vítr se směje všem, jak roztoužená žena na kříži přibitá !
Pýcha křižáka, stejná jak pýcha krále, čeří hladinu.
Krkavce přiláká. tento totiž dokonale cítí mršinu.

Militia christi & rudý kříž ožije.
Militia christi -

kde je útulná Francie ?
Militia christi-
sám král jim závidí.
Militia christi -
Amen.

K Petrově stolici nářek nedoléhá.
Hluchý je Spasitel.
Plamínek na svíci jak pominutý běhá
z Otce je nepřítel.
Zástupy kacířů měšťané pozorují.
Přišel i vyšší stav.
Trosky jsou z rytířů. Některé kamenují,
když se pak přidal dav.

Militia christi & na konci cesty mříž.
Militia christi -
poslední pohled na Paříž.
Militia christi -
hranice hořely.
Militia christi -
Amen.

Svití se na dlažbě !!!
Rozbitý štěstí v krvi leží.
Zářezy na pažbě dělej.
Vždyť čas tak strašně rychle běží.

Dřív hezká číšnice,
líčí si pudrem zpuchlé tváře.
Za krkem opice sedí.
Hraje si s kusem svatozáře.

Parket teď zeje prázdnotou,
stíny se k sobě ve tmě tulí.
Nahota se tak s nahotou
zkouší spojit celou vůlí.

Na náměstí leží klaun. Ano. ten co
nás bavil.
Jeho vlastní nos je červenější než ten
umělý.
Tamtu ženskou jako kluk jsi
z povinnosti zdravil.
Zatracená bába. Vzpomíná si , žes byl
nesmělý.

Vycidils boxera.
Dáreček tajnej vod kámoše.
S tím sundáš frajera ihned.
Prodal bys duši za dva groše !!
Tak nový století přichází,
kdopak z nás se do něj doplazí.

Do klína žebráka
falešná mince ladně padá.
Hyena kdejaká hryzne,
jakmile spatří něčí záda.

Zevluješ u stánku
u toho na tu levnou krásu.
Hozenej do punku, dneska
zbiješ ty, co se bojej času.

Tak si dáš pár piv a sexu potom říkáš láska.
Bohyně je na chviličku ta, co zrovna
podrží.
Právě jsi jak princ a potom ale spadne
maska.
Potáhnete s bandou rádi, že láska
moc nezdrží .
Tak nový století přichází,
kdopak z nás do něj se doplazí.