Daniel Landa Album

Taková dírka menší než halíř.
Takový zčernalý malinký nic.
Obraz, co maloval úchylnej malíř,
zátiší s postavou u popelnic.

Asfalt ti vychází naproti vstříc,
není co dodat ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě ňák nejde pochopit, že musíš jít.

Do uší doléhaj chvatný kroky,
blikání majáků neruší klid.
Život si odtéká do blízký stoky.
Je pozdě na plány, je pozdě snít.
Bohužel platí, že život je krátký,
kdyby to šlo, sakra, obelhat čas.
Vrána tě dovede na chvíli zpátky
a ty jako stín vrátíš se zas.

Vítr se zvedá a začíná vát,
vrána už přilétá, zas můžeš vstát
a běžet jak šílenec tam, kam jsi chtěl,
kéž bys jí tak ještě políbit směl.
A pak letíš dál a musíš se smát.
Budou se divit a budou se tě bát.

Kde ses tu vzal, to snad šálí je zrak.
A teď jsou košile rudý jak mák a né jen tak.

Vrána zas přilétá, ty musíš zpět,
opustit navždy ten prašivej svět.
Navrať se tam, kde jsi dávno měl být,
jdi najít tajemství, co nesmíš prozradit.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd,
Nuda, to je pruda, to už fakt je lepší smrt.

Plavím se tu jako vůl a ksicht mi rozežírá sůl.
Nemít místo ruky hák, už bych si facku dal.
Prázdný láhve, prázdnej stůl, hlad se s náma neminul.
Nemá lehkej úděl ten, kdo pirátem se stal.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd,
Nuda, to je pruda, to už fakt je lepší smrt.

Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj.

Vítr vůbec nevane, a když jo, tak přestane.
Stojíme jak na souši, to nevěstí nic dobrýho.
Než se člověk naděje, skočej na něj kurděje,
Včera jsme si připíjeli na prvního mrtvýho.

Bez výrazný vzpruhy možná za dva dny jsme tuhý.
Tak modlíme se k Bohu, ať nám sešle ňákou bárku.
Jak bych rád měl co žrát, šavle už má taky hlad.
Už se asi nedočkáme loďky plný dárků.
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd.
Nuda, to je pruda, kor když se blíží smrt.

Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
ořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj!

Ohnivý květy vykvetly ze střech domů.
Žár spálil na prach naděje a sny.
Popel se snáší na pahýly stromů.
Klany se rodí. Už se sečetly dny.

Toulavý psi, který nikdo nemá rád,
rvou se o kus masa, z tlam jim kape krev.
A kradmý pohledy míří do tvých zad.
Od skal sem doléhá podivný zpěv.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna, jenž jí neměl rád.

Jedna tlustá čára za nekonečnou pýchou.
Velká tečka za větou nedokončenou.
Kouř se vznáší nad krajinou tichou
a ty ještě jednou zamávej na rozloučenou.

Knokautován na kolenou klečí náš svět.
Poražen se těžce sbírá z otřesu.
Modlitba se dere přes popraskanej ret.
Vítá tě Země v novým účesu.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Verbíři jdou, na bubny bubnujou.
Hory doly slibujou, když na vojnu verbujou.
Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče.
Krásně umí prosit, vyhrožovat i lhát,
když s přívětivou tváří na vojnu budou brát.

Objeví se často, jako kdyby spadli z mraků.
Za zvuku bubínku duše kupujou.
S úsměvy andělů, s úmysly vlkodlaků
Prašnými cestami po zemích vandrujou.

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde
se schovávat v zablácený díře.
A oni budou zalezlí, prostě tě převezli.
Sliby jsou chyby a za blbost se platí,
zlámaná grešle tě pálí v gatích.
Skutečnost je divoká a cena za to vysoká.

Verbíři jdou, na bubny bubnujou.
Hory doly slibujou, když na vojnu verbujou.
Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče.
Prapodivná partička - takový veselý kopy.
Už jim ale nevyklouzne to, co jednou uchopí.

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde
se schovávat v zablácený díře.
A oni budou zalezlí, prostě tě převezli.
Sliby jsou chyby a za blbost se platí,
zlámaná grešle tě pálí v gatích.
Skutečnost je divoká a cena za to vysoká.

Celou dlouhou vojnu, prej se budeš jenom válet.
Tolik hezkejch markytánek projde tvým náručím.
A je jedno pod čím praporem, hlavně koukej nezahálet.
Že prej se ti bude hodit, co tě vojna naučí.

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde
se schovávat v zablácený díře.
A oni budou zalezlí, prostě tě převezli.
Sliby jsou chyby a za blbost se platí,
zlámaná grešle tě pálí v gatích.
Skutečnost je divoká a cena za to vysoká.

Když se mysl zraněná zřítí do hlubin,
zřítí do hlubin, z barev je stín.
Když je hlava skloněná a zapůsobil blín,
zapůsobil blín, klín vyráží klín.

Tiše se bojíme zachránit vadnoucí růže,
marný je čekání, že někdo nezištně pomůže.
Ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš,
ze strany na stranu vláčet sebou necháváš.

Když co přijde dál, je nejasné,
a ty nemáš už co říct, nemáš už co říct, nečekej víc.
Když tvá víra pohasne, a pobledlá je líc,
pobledlá je líc, jdeš konci vstříc.

Tiše se bojíme zachránit vadnoucí růže,
marný je čekání, že někdo nezištně pomůže.
Ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš,
ze strany na stranu vláčet sebou necháváš.

Když tvá vlastní vůle má zlomený vaz,
nemůžeš se hnout, nemůžeš se hnout a uvolnit z pout.
Dej ti Bože sílu zas na koně nasednout,
na koně nasednout a opustit kout.

Bojuj a pak možná zachráníš vadnoucí růže,
nečekej marně, ze někdo nezištně pomůže.

Nenech se ke zdi otočit a nenech se oslepit,
nenech se oslepit, dej růžím pít.
Neboj se na cestu vykročit, pak zas můžeš snít,
pak zas můžeš snít a pro ty sny žít.

Klikatá pěšina se v dálce ztrácí,
mlha jí pak doprovází tmou.
Duchové stromů se domů vrací,
aniž se ohlédnou.

Královna temnoty ztratí prsten s barevným kamenem s květem zla.
Neotočil ses zpátky, člověče, jsi krátký na kouzla.
Král lesa nešťastně pokývá hlavou a zlatou ratolest už nevydá.
A když ji najdeš, tak ne tu pravou, on už jí před námi uhlídá.

Nad hlavou visí zapomnění,
démoni vyklízejí pole.
A jako důkaz, že se časy mění.
Vědma rozlámaná v kole.

Královna temnoty ztratí prsten s barevným kamenem s květem zla.
Neotočil ses zpátky, člověče, jsi krátký na kouzla.
Král lesa nešťastně pokývá hlavou a zlatou ratolest už nevydá.
A když ji najdeš, tak ne tu pravou, on už jí před námi uhlídá.

Do spánku se pomalinku vkrádá strach.
Bude tuhá zima v těchhle končinách.
Havrani se pohotově slétaj na větev.
Vlci táhnou krajem, to už ucítili krev.

Smečka je s tebou, když přemáhá tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.

Vydáš se do noci a kdo ví, zda se vrátíš,
ruskou ruletou si chvíle krátíš.
Sny zůstaly v tunelu, je to bída,
lítost se rozpíjí jako křída.

Smečka je s tebou, když přemáhá tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.

Smečka je s tebou, když přemáhá tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.

Výhoda šelem - ty jsi všude jako doma.
Je ztracená zvěř, co je jenom trochu chromá.
Cizí smečka v dálce a na obzoru střet!
Křovím a trním vyrazíte vpřed!

Ráno ti začíná, až když se smráká,
čím dál víc na západ tě slunce láká.
Nemáš co ztratit, proto nejlepší je lov.
Pochopil jsi dávno, že se nenažereš slov.

Smečka je s tebou, když přemáhá tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.

Vzpomínáš si na ty plány, když ti zdarma někdo svobodu dal.
Psal se listopad sametovejch slov a nikdo náhodě nic nenechal.
V čele byly ideály jak to tak bejvá,
na náměstí davy stály a v nich se skrejval i strach,
kterej už tak dávno sídlil v dušičkách.

Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš.
A těch pár let, to byl jen zlej sen.
Možná už procitáš, modřiny počítáš.
A jako pštros schováš tvář pod polštář.

Dávno ti do prachu spadly růžový brýle.
Pravda, láska a tak dál, šly stranou kvůli zlatý žíle.
Zbortily se ideály, to nám patří,
dobře nás vychovali rudý bratři
a tak strach se zase usazuje v dušičkách.

Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš.
A těch pár let, to byl jen zlej sen.
Možná už procitáš, modřiny počítáš.
A jako pštros schováš tvář pod polštář.

Perune, mávni sekerou silou veškerou.
Chraň nás a stůj při nás v ten přetěžký čas.
Když kotle zaduní, slovanská píseň zní.
Vzpomeň si na smutek, který je v ní.

V dáli utichá troubení rohů.
Lesy a řeky jsou pod ochranou bohů.
Posvátný háj je podezřele tichý.
Pykejme bratři za naše hříchy.

V čele průvodu Morana kráčí
a zaslíbenou zemi v pláči smáčí.
V pláči žen byl zapomenut kmen.

Perune, mávni sekerou silou veškerou.
Chraň nás a stůj při nás v ten přetěžký čas.
Když kotle zaduní, slovanská píseň zní.
Vzpomeň si na smutek, který je v ní.

Ve větru se ohýbá tupé kopí.
Močály pohltily staré stopy.
Sklapla past, oněměl Radegast.

Zlomené jsou pruty Svatopluka.
Bratři se ztratili a teď je ruka zaťatá v pěst.
A kupci zmizeli z cest.

Bez krále pobíhají zmatené šiky,
místo mečů mají otrávené dýky.
Hnilobný pach je cítit v útrobách.

Perune, mávni sekerou silou veškerou.
Chraň nás a stůj při nás v ten přetěžký čas.
Když kotle zaduní, slovanská píseň zní.
Vzpomeň si na smutek, který je v ní.

"Jo."

Pusťte mě strážníku, pusťte mě dom, pusťte mě dom.
Dyť ten váš kriminál je vo ničom, je vo ničom.

Čtyry šedý zdi a děsná zima.
Pro našince jó nepěkný klima.
Ve vokně mříž, ven nevidíš.

Pruhovanej mundur strašně kouše.
Dyť já bych přece neublížil mouše.
To přísahám. Anebo radši ne.

Už jsem přiznal, že jsem tamtu kasu udělal,
ale vážně nevim, kdo pak Fandu voddělal.
Kde sem potom večer byl, to fakt nemůžu říct.
Jestli se to doví stará, narve mě do jitrnic.

Už jsem přiznal, že jsem tamtu kasu udělal,
ale vážně nevim, kdo pak Fandu voddělal.
Kde sem potom večer byl, to fakt nemůžu říct.
Jestli se to dozví stará, narve mě do jitrnic.

Pusťte mě strážníku, pusťte mě dom, pusťte mě dom.
Dyť ten váš kriminál je vo ničom, je vo ničom.