Daniel Landa
"Čerti"

Zjevil se mi k večeru a doufal, že mu sežeru
vtip, že je ďábel sám a já jsem v řiti, až mně chytí.
Vida toho chcípáka ! Snad myslí, že mě naláká,
když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý.

Přísahám, že jsem ďábel sám, tak nezdržuj !!
Půjdem spolu, do pekel dolu !

Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér,
když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle.
Tak ať mně teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči.
Že je to čert pravej, špinavej a trvdohlavej !

Sakra co chceš víc ještě k tomu říc ! Fakt jsem čert !
A jako důkaz mám z pekla průkaz !

Pak mi podal černou knížku a bylo mu do breku !
Na obalu vyryto velký zlatý kopyto.
Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku !
Bylo mi ho líto, vypadal jak úplnej blbbec.

Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval !
Po tváři mu proudem tekly slzy – no to brzy !
Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul „dík“
možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy.

Zpátky sám asi jít zas mám. Do pekla, dolů.
Ale co řeknou, ty se tam vzteknou !
Znám je víš, to ty netušíš. Můj šéf je ras.
Ale snad to ňák pude ! Dobrý to bude !

Potom vzal to hopem, totiž proletěl mi stropem.
Tak jsem, ještě v šoku skrz tu díru cejtil síru.
Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál.
Vod tý doby stonám a jenom dobrý skutky konám.